Jsme v Novem Mexiku, prejeli jsme uz druhe casove pasmo, zde je tedy prave 11:10, u vas uz 19:10. Kratce pred hranicemi Texasu a Noveho Mexika jsme vjeli do pouste. Nadherna krajina. Je sice uplne jasno, ale teplo nic moc, cca 15 stupnu a silny protivitr. Rano, kyz jsme vyjizdeli, bylo 6. Tj. dost velka kosa kdyz pri tom jedene 120 km/hod proti vetru. Jelikoz snidane na hotelu nestala za nic, stojime nyni v takovem prijemnem motelu a davame si opozdenou snidani. 🙂 Na fotkach vidite ty dobroty a fotku z okna na Route 66. Je tu wifi, takze publikuji tento prispevek. Chceme dnes dojet az to Aztecu, coz je jeste 350 mil, tak uvidime kam dojedem. 🙂 V Aztecu chceme navstivit jakesi aztecke ruiny.

V Amarillu je ohromny steakhouse. Lezi primo na I-40 resp. na Route 66, zhruba kilometr od naseho hotelu. Je to zaroven takove male muzeum. Pripadate si uvnitr jak v dobach z westernovych filmu. Vsude na I-40 najdete reklamy – pokud snite 72 uncovy steak, dostanete ho zdarma. Pro info, 72oz jsou zhruba 2 kg. U vstupu je cestna listina, na ktere figuruje jenom tusim 6 jmen. Byl jsem hrdy, je tam i nejaky cech, prazak Pacovsky. U jeho recordu je poznamka “The potatoe is killer”, z cehoz usuzuji, ze ten borec snedl krome 2kg steaku take prilohu a pecenou bramboru.
My jsme si pro jistotu dali steaky jenom pulkilove. 🙂 K tomu 2 dzbanky lokalniho piva, ktere chutnalo jak nas cernohorsky Kvasar. Pokud neznate, doporucuji ochutnat.

Jsme v Amarillu. Ujeli jsme jenom 237 mil. Prsi.

Dnes jsme vyrazili rano za tepla z Houstonu smer Dallas. Predpoved pocasi rano v televizi ukazovala, ze se nam do cesty priplete prechod bourkoveho mracna. Smer mracen byl na severovychod a my jsme jeli na severozapad. Bylo zrejme, ze vode neunikneme. Ujeli jsme cca 170 mil a predpoved se zmenila v realitu. Nastesti v okamziku prvnich kapek se objevil rest place a jeste pred spustenim lijaku jsme slezli z motorek a schovali se pod pristreskem. Cekali jsme 40 minut, ale dest se nemel ke konci. Vzali jsme plastenky a vydali se na cestu. 50 mil jsme jeli v drobnem desti, jeste pred Dallasem natankovali, sundali plastenky a opet pokracovali horkym Texasem na zapad. Vsude kolem jenom farmy, kravy, dalnice a zapafajici slunce. Zakotvili jsne ve Wichita Falls, zamkli motorky a vyrazili do steakhousu, ktery nam ovsem zavrel pred nosem. Takze nasledoval nakup Coron na benzine, jidlo ve Whataburgeru a presun na hotel. Zitra vyrazime smer Amarillo, kde se napojime na legendarni Route 66.

Dnes jsme zustali v Houstonu. Protahl se servis. Ivan menil gumy a ja olej. Prekvapila nas profesionalita a nizka cena. Zitra vyrazime smer Dallas, ale jeste bude zalezet na pocasi. Prikladam fotky ze servisu.

Houston se mi nelibi a popravde jsem si to mesto takhle predstavoval. Ohromne mesto s tovarnami, pochybnymi podniky, spina, na silnicich jezdi auta, v nich cernosi, otevrena okenka a z nich hlasita hudba. Mate zde pocit, ze vas nejblizsi kolemjdouci okrade…
Pozitivni zde je to, ze dnes jdeme do muzea NASA. 🙂

Dnes jsme do Houstonu dorazili az v 10 vecer. Pridavam odkaz na stranku Statistiky viz vpravo nahore.

Vcera jsme ujeli cca 780. Vyjeli jsme v 8:30 z mestecka Perry na Floride. Rano nam jeste byla celkem zima, Ludek se musel po par milich vice obleknout. Najeli jsme na Interstate 10 a uhaneli na zapad. V US neni predepsana nejvyssi povolena rychlost, ale je rizena cedulkami speed limit. Na dalnici je to obvykle 70 mil/ hod, coz je 112 km/ hod. Z I10 jsme sjeli na ostrov Santa Rosa. Ostrov je dlouhy nekolik desitek km a siroky 300-800m. Je to misto vecneho leta. Prostredkem vede silnice, ktera je zleva i zprava obklopena pisecnou plazi a rekreacnimi domky na vysokych nohach. Prujezd jsem natocil na fotak, ale nemuzu to sem ted umistit. Vecer jsme dorazili do New Orleans, hotel Super8. Vyrazili jsme do centra, ktere se zde jmenuje francouzska ctvrt (French Quarter). Spousta ulicek, baru, kapel, lidi na ulici, hluk, zpev, turisti, alkohol, atd… Dali jsme veceri v jedne normalni hospode a vratili se na hotel.