Zacatek prejezdu US, plaz u Atlantiku.

Posledni zlatocerna je moje, modra Ludkova, cerna Ivana.

Vcera jsme kolem jedne odpoledne dokoncili nakup motorek. Nasledovalo vraceni auta. Ludek zustal u dealera, pripevnoval si nove brasny a hlidal nase veci. Zhruba za hodinu a pul jsme byli zpet z letiste. Prestrojil jsem se a hura na cestu. Ve 3 jsme vyrazili. Jelikoz sidli dealer v Mariette na SZ od centra a nase cesta smerovala na JV, projeli jsme si asi 30 mil skrz Atlantu a po okruhu. Jet po osmiproude silnici je skvely zazitek, obzvlast kdyz vas zprava i zleva predjizdeji velke kamiony. Nejspis to bylo poprve a naposled, kdy jsme jeli po tak frekventovane highway. Potom uz jsme se napojili na celkem normalni dalnici a jeli smer Savannah. Omezeni ryclosti zde bylo 70 mil/hod, snazili jsme se ho co nejvice vyuzit. Po 200 milich cesty se mi rozpadlo vicko od nadrze, coz jsem poznal pri tankovani. Do hotelu jsme dorazili uz za tmy v 10 hodin. Vyrazili jsme na veceri, ale temer vsude uz bylo zavreno. Mysleli jsme, ze nas Zachrani McDonald. Mel otevreno alespon McDrive. Odmitli nas ale obslouzit, protoze pry nemame auto :-). Opodal jsme nakoupili v benzine, toasty, juice, pivo apod. A vyrazili na hotel. Tam jsme to zezobli a unaveni velmi rychle usnuli.

Je 6:40, prave s Ivanem vstavame, Ludek jeste spi. Hned po snidani jdeme kupovat motorky, vratime auto a jedeme do Savannah. Zacina vlastni mise nasi vypravy, tj. prejet Ameriku ocean- ocean. 🙂

Rano jsme se s Ivanem vzbudili uz v 6. Cekalo nas 800 km do Atlanty. Jeden by rekl, ze to bude nezajimavy den, uporna jizda po dalnici. Jenze jizda po dalnici v US je celkem bezstarostna zalezitost. Nastavite rychlost o 5 mil/hod vyssi, nez je nejvyssi povolena rychlost, zapnete tempomat a uz se jenom kochate poklidnou jizdou bez zatacek a po perfektnim povrchu. Nase D1 je proti tomu polni cesta. Obcas jedete i osmiproudou highway, coz je opravdu pro nas nezvykle. 🙂
U Atlanty mel Ivan kupovat motorku od jednoho rezidenta. I ja s Ludkem jsme byli plni ocekavani a v 5pm nas navigace navedla do uzasne obytne “zony”, kterou jsem jeste nevidel ani ve filmu. Domecky jak z Americkeho zurnalu primo v lese. A na samem konci chlapek seka travu a v otevrene garazi je videt nablyskana cerna Honda VTX1800 a ceka jenom na Ivana. Nakup probehl bez problemu a nasledovala cesta do 30 km vzdaleneho Holiday Inn. Za nami uz Ivan v sedle sveho noveho stroje. V 7 jsme zakotvili na hotelu a vyrazili na veceri do nedalekeho Blue Ribbon Grillu. Opet uzasna putyka. Dal jsem si jejich mistni specialitu, pulkilovy kus vynikajici sekane s kasi a 2 pivka. Ludek s Ivanem si dali burgery. Za zminku stoji, ze ke konci naseho stolovani vedle u stolu zasedly 2 pravy nefalsovany dvestekilovy americky tlustoprdky. V tu chvili se mi zvednul zaludek a mel jsem stesti, ze jsem prave dojidal. Nasledovala cesta na hotel a spanek.. To be continued tomorrow.

Rano jsme se vzbudili brzo, casovy posun nam nedovolil se prospat vice. Snidane v lowcostowem hotelu nestoji za nic, ale nastesti bylo vedle hotelu sympaticke cafe, kde delaji vyborne snidane. Dal jsem si omeletu se slaninou a syrem, smazene brambory, toasty a kafe. Vynikajici snidane.
Pak jsme vyrazili do Washingtonu na prohlidku pamatniku. Zaparkovali jsme 10 minut chuze od Bileho domu a sli jsme si to vsechno prohlednout.
Bily dum neni tak velky, jak jsem si myslel, vsude kolem a na strese jsou videt ostri hosi, kteri podeziraji kazdeho kolemjdouciho, jestli nechysta neco na jejich hlavu statu. Pokracovali jsme na prohlidku pamatniku Washingtona, Jeffersona, Lincolna. Videli jsme pamatniky Korejske, Vietnamske, 2. svetove valky. Cela oblast je opravdu monumentalni a vsude na vas dycha duch americke narodni hrdosti. Cela prohlidka nam zabrala zhruba 5 hodin. Ve 2pm jsme zapadli do kavarna a dali si ledovou kavu a zazvorovou limonadu. Za cely den smajdani na slunci jsme toho meli opravdu dost. Studeny napoj nas osvezil, sedli jsme do auta a jeli se podivat na Pentagon. Z venku to je celkem nezajimava, i kdyz velmi rozsahla budova. Ani jsme nevylezli z auta a vyrazili smer Richmond. Opet jsme se ubytovali v hotelu Super8, ovsem az po nakupu piv v nedalekem K-Marktu. Pak jsme sli na veceri do nedalekeho grillu Famous Dave’s. Dal jsem si uzene a pecene hovezi, fazole a jste testovinovy salatek. Ujistuju vas, ze jste nic takoveho jeste nejedli. Skvely… Dali jsme tam jedno pivko a vratili se zpet na hotel, kde se nam mezitim vychladili Corony. Pri reci jsme jich par vypili a sli spat.

Tenhle vlak je mozne pouzit na ceste mezi terminaly letiste a vyjet s nim mimo letiste

V sobotu 7.4. jsme pristali na letisti J.F.K. V 13:37. Letistnim vlakem jsme odjeli do pujcovny pro auto, tim pojedeme az do Atlanty, kde uz na nas cekaji motorky. Dostali jsme Nissana Rogue, rekl bych, ze to odpovida evropske verzi Qashqai. Pak jsme jeli do Newarku k Jardovi vyzvednout nakupy z Amazonu. Bohuzel jsme sjeli z obchvatu a dostali se na Manhattan. V Chinatown jsme stravili v kolone asi hodinu a pul, celkove nas to stalo tak 2 hodky navic. Jarda navrnul, ze nam veci preda na Interstate 95 za sjezdem 12 v Thomas Edison rest place. Sesli jsme se tedy tam a pokracovali na jih smer Washington. Bylo asi 9 vecer a cekala nas cesta asi 330 km. Ridil jsem 200 km a mel jsem co delat se spankem. Mezi ti si Ivan schrupnul a pak to dojel az do College Park, kde jsme meli zarezervovany hotel.. Spime v hotelu Super8. Zde ve state Maryland se alkohol prodava jenom do pulnoci, takze jsme si nedali ani pivo. Zitra, vlastne dnes, nas ceka prohlidka Washingtonu a pak jedeme smer Richmond.